Původ obce
První osídlení |
||
| Prusinovice jsou osadou prastarou, o čemž svědčí archeologické nálezy z pravěku. Obec se nachází ve staré sídelní oblasti, která byla po staletí intenzivně osídlena. Na trati pod Kasařovem a Mezi potoky byla nalezena pazourková industrie a čepelovité nástroje z období starší doby kamenné (paleolit). Nálezy z tratí Lhotsko, Pod Kasařovem, Za rybíky jsou zařazeny do mladší doby kamenné (neolit), tady se jedná o štípané industrie a nálezy střepů keramiky volutové a moravské malované. Z pozdní doby kamenné (eneolit) byl v trati Nad rybníky ojedinělý nález keramiky lidu se zvoncovými poháry a v trati Obora byla objevena skupina mohyl lidu se šňůrovou keramikou. K zajímavým nálezům patří i pazourkové sekerky a kamenné sekeromlaty s vrtaným otvorem pro dřevěnou násadu. | ||
|
|
||
Významné starobylé rody na panství v Prusinovicích |
||
| Moravský rod rytířů Podstatských z Prusinovic | ||
| Podstatští z Prusinovic (též Podstatzky či Podstatzští) jsou starý moravský zemanský rod. První zmínky o rodu pocházejí ze 13. století. Potštátské panství vlastnili od roku 1408 ještě dalších dvě stě let. Tento rod, který pocházel z drobného statku v Prusinovicích nedaleko Bystřice pod Hostýnem , se ničím nelišil od ostatní drobné šlechty. Někteří byli vzdělanější a tím i bohatší, ale jen pár z nich drželi krátce velký význačnější hrad nebo zámek a tím mohli výrazněji zasahovat do politického a kulturního života na Moravě. Jinak zastávali úřady různého významu a důležitosti na Moravě a vyskytují se hojně jako svědci nebo ručitelé při uzavírání smluv a dohod. Bohužel údaje o tomto rodě se v publikacích velice rozcházejí. |
|
|
| Prusinovští z Víckova | ||
| Jsou starou moravskou vladyckou rodinou, která pocházela z Tišňovska, kde založila hrad Vícek. První ověřená zpráva o rodu pochází z počátku 15.stol. Bohuslav z Víckova zastával od r. 1353 úřad zemského soudce na Moravě. V druhé pol.15.stol. si koupili nedaleko Holešova statek Prusinovice – hrad Vícek mezitím opustili – a podle nového sídla se začali nazývat Prusinovští z Víckova. Přestože se jim nepodařilo proniknout do panského stavu, patřili mezi vážené moravské rodiny. Arkleb bojoval a padl s s vojskem Ludvíka Jagellonského u Moháče, Vilém byl nejvyšším moravským sudím a i další Prusinovští z Víckova zastávali důležité zemské úřady. Olomoucký biskup Vilém se zapsal do historie Moravy důslednou protireformační politikou, kdežto Jan Adam patřil k čelným představitelům protihabsburského odboje. Exponoval se ve stavovském povstání, po jeho porážce podnítil a postavil se do čela velkého povstání Valachů na východní Moravě v r.1623. Dosáhl i několika vítězství v bitvách s císařským vojskem. Ještě v tomto století rod Prusinovských z Víckova vymírá. |
||
| Není tomu tak dávno, co naše obec měla poněkud jiný znak - neboli erb. Tento znak se vztahoval k starobylému rodu pánům z Víckova a byl tak tedy starší více jak 600ti let. |  |
|
| MILEC, Miroslav. Šlechtické pečetě. První vydání. Brno: Ivo Sperát, 2015, 2 svazky. ISBN 978-80-904312-5-6. | ||
Vlastníci Prusinovic napříč staletími |
||
|
Obec Prusinovice patří ke starým sídlům vladyků z Prusinovic viz výše. První písemnou zmínku O Sezemu z Prusinovic však nacházíme až při koupi uskutečněné v roce 1349. V letech 1355-1365 drželi Prusinovice a Jaroslavice Jetřich a Mladota, bratři z Prusinovic, z nichž Jetřich prodal r. 1386 díl Prusinovic a své podíly na vsích Lhota a Kolkov. Koupil je jistý Tas z Prusinovic, který sloučil téměř celou ves ve svých rukou a zanechal syny Jana, Hynka, Mladotu, Prokopa, Mikuláše a Jakuba Podstatské z Prusinovic. Tas totiž koupil také Podštát a od té doby se psal Podstatský z Prusinovic. V toku času docházelo k dalším majetkovým změnám.
Po jeho smrti připadly veškeré statky jeho sestře Bohunce, která se provdala za Václava Bítovského z Bítova, který po bitvě na Bílé hoře uprchl ze země, vrátil se s dánským vojskem, byl zajat v bitce na mostě v Opavě, přiveden do Brna a tam r. 1633 sťat. Jmění pánů prusinovských bylo zkonfiskováno (odhadnuto na 36000 tolarů) a darováno císařem Zdeňkovi knížeti z Lobkovic. Tito vlastnili prusinovské zboží až do r. 1650. V tomto roce prodal Zdeňkův syn Václav Eusebius kníže z Lobkovic zámek a městečko Bystřici a k němu příslušné vsi, včetně pustých hradů Obřany, Křídlo a Chlum Janovi z Rottalu, vše za 200 000 zlatých rýnských. Rod Rottálů pocházel ze Štýrska, za věrné služby císaři Ferdinandovi nabyl na Holešovsku velkých statků. |
||
| Jan Rottal, žijící ponejvíce ve Vídni, často zajížděl na svůj zámek v Holešově. Byl nejvyšším zemských soudcem, generálním vojenským komisařem a od r. 1646 zemských hejtmanem. Poslední z rodu Rottalů František Antonín ustanovil dědictvím statků svoji dceru Amalii. Ta se provdala za Linharta de la Rovere, hraběte z Monte Abbate. Roku 1790 zdědil oba statky jeho syn František, ten zanechal r. 1804 panství svému synovci Janovi Nepomukovi Wengerskému, který roku 1827 zemřel bezdětný. Po něm zdědila statky druhá sestra Monte Abbate, provdaná za hraběte Oloviera Laudona, který je odkázal svému synu Arnoštu Laudonovi (r.1856), po něm dědil Arnoštř Gideon Laudon. |  |
|
| Erb rodu Rottálů, který můžeme vidět ve všech holešovských stavbách, který tento rod vybudoval. (např. Holešovský zámek, kostel sv.Anny, kostel Nanebevzetí panny Marie a především v Holešovském zámku). |  |
|
| Vzhledem ke špatnému hospodaření a neustálému nedostatku peněz byly statky postupně rozprodávány. Byl prodán dům ve Vídni a v Brně, dvory Vidlák a Lhotsko. Dvůr Prusinovice. Poslední zbytek prusinovského panství byl prodán r. 1903 akciové společnosti cukrovaru ve Všetulích za 320 000 Kč. | ||
Tvrz Hrádek, zaniklá vesnice Jaroslavice a Lhota |
||
|
Jaroslavice, neboli zaniklá vesnice v okolí hradu (dnešního tzv. ,,Hrádku“ Kasařov).
Fotografie tvrze Hrádek. |
||
